Založit webové stránky nebo eShop

Ostatní akce

Ve výstavbě

Chlumecký lvíček 2006 - Závody agility

Možná je to akce, ze které by nikdo z vás reportáž na útulkářích nečekal, ale přesto sem patří. Jak jsem psala v "Agility a jiné sporty". Jezdívali jsme s několika psíky z útulku trénovat agility do Chlumce. I když jim to šlo, běhali jsme to samozřejmě jen rekreačně. Prostě pro zábavu. To však neznamená, že s chlumeckými závody nemáme nic společného. Každoročně jezdí někdo z útulkářů pomáhat, někdo dokonce i závodit se svým psíkem. A navíc soutěží i několik našich bývalých svěřenců. Za všechny budu jmenovat Hollyho, Vicky, Báru a Jima. Takže přece jen souvislost s útulkem....

Jimík na áčku Jimík kladina Viktorka pochází také od nás Vicky tunel Vicky tkladina Holly taky běhal...Sibča a naše kamarádka Markétka- dříve pomocnice v útulku Opět Sibča

Sen zvířat Umisťovací výstava zvířat Praha 13.5.2006

Letos se v Praze poprvé konala akce s názvem Sen zvířat. Jednalo se umisťovací výstavu, na které si lidé mohli vybrat nejen kočičku nebo pejska, ale i koníka. Tato akce se konala poprvé a náš útulek zde nemohl chybět…

Vyrazili jsme jako vždy vlakem, pět lidí a pět psů. Vstávali jsme časně ráno, vlak nám jel v 7.17, to znamenalo být v 6.45 na útulku a chystat psy. A i když Míša K. zaspala, stihli jsme vše akorát. Vezli jsme sebou naší „elitu“ Míšu neboli Myšouna, Čendíka zvaného Popelnička (podle místa nálezu, našli ho, když vybíral popelnice), Billyho a Berryho a nakonec Bobíčka. Cesta probíhala dobře i přesto, že byl vlak dosti plný. Podařilo se nám najít téměř volné kupé a dokonce i s milým spolucestujícím. Ač toho moc nenamluvil, vesele se usmíval a vůbec mu nevadila naše smečka psů. Nebyl ani důvod, protože všichni se chovali způsobně a až na pár drobností se chovali lépe než někteří lidé.

Po půl deváté jsme dorazili do Prahy. Museli jsme si rychle koupit lístky na MHD a honem na metro. Ani při cestě metrem nenastal žádný problém, zvládli jsme jak eskalátory tak samotnou jízdu. Malé zaváhání přišlo až na zastávce „Vysočanská“, chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali, kam máme vlastně pokračovat. Dlouho jsme čekali na autobus, ale dočkali jsme se…Pak jsme vyrazili směr Vinoř. Cesta autobusem už probíhala trochu komplikovaněji, protože byl dost plný a psíci byli trochu nervní (kdo by nebyl z tak dlouhé cesty) někteří chtěli vystoupit dříve, jiní zase nechtěli sedět, ale i tak jsme nakonec šťastně dorazili až na místo. U hlavního vchodu nám zkontrolovali očkovací průkazy a pak už jsme se vydali do sekce přidělené pejskům.

Tady už bylo několik útulků, např. Děčín, Cheb, Bulhary, Olomouc, Kolín…za kočičky to byli např. Louny. Také koníci ze sdružení Naděje pro koně. Navíc spousta stánků. Neváhali jsme a rozložili jsme si náš stolek, vylepili cedulky s nabídkou pejsků a samozřejmě nesměla chybět kasička. Pak honem poupravit pejsky, dát jim vodičku, vyndat svačiny a hurá na prohlídku výstavy.

Bylo se opravdu na co dívat. Kromě opuštěných zvířátek zde byla k vidění i ukázka výcviku asistenčních psů a také zvířecí záchranka. Naštěstí jediný, koho musela záchranka ošetřovat byl plyšový figurant. Také se na akci objevila Květa Fialová, aby ne, když byla hlavní patronkou. Celý program jsme bedlivě sledovali, také jsme se bavili s kolegy z jiných útulků nejvíce se „sousedy“ z Děčína a s Chebem. Bohužel nám začalo pršet a tak jsme se utekli schovat do místní stodoly, kde se promítal nějaký film o kroužkování ptáků. Většina lidí utekla před deštěm domů. Vypadalo to, že povezeme všechny pejsky domů. Už, už jsme chtěli jít na vlak, ale zjistili jsme, že vlak už asi nestihneme a další jede až po 16. hodině. Než čekat víc jak 2 hodiny na nádraží, raději jsme zůstali...

Naše rozhodnutí se vyplatilo, přestalo pršet a lidí přibylo. Navíc byl o naše pejsky zájem. První se zalíbil Billy. Dokonce hned dvakrát. Ještě než se slečna rozhodla, zda Billyho adoptovat, přišla jiná paní a hrozně ho chtěla. Nakonec si odvedla Berryho, který byl na chlup stejný, jen drobnější. Berry nás vůbec všechny překvapil svou dobrou náladou. Když se dostal do útulku neuměl ani pořádně chodit na vodítku, bál se ruky a kontakt s člověkem pro něj byl utrpením. Postupně si sice zvykl, ale pořád byl velmi opatrný. Dlouho jsme váhali, zda Berryho vzít, či ho raději nechat v útulku. Obávali jsme se dlouhé cesty a spousty lidí. Navíc byl velmi podobný Billymu a nikdo z nás nepředpokládal, že se za jediný den mohli umístit dva téměř stejní psi. Okolnosti nás nakonec přiměly k tomu, vzít oba. Jak jsme později zjistili, bylo to dobře. Jednak Berry celou cestu zvládl na jedničku, jednak našel nový domov.

To však ještě nebyl ještě nebyl konec našeho úspěchu. Než jsme stihli vyřídit adopci Berryho, už tam byl pán, kterému se líbil Bobíček. Musím říci, že ti dva se k sobě na první pohled hodili. Byli si něčím strašně podobní a při pohledu na ně měl člověk pocit, jako by se znali odjakživa. Mnula jsem si ruce nad naším úspěchem a pomalu jsme začala sklízet věci a chystat zbytek k odchodu, když se přihnala Míša K., že možná najde domov i Čendík. Problém byl, že osvojovatel neuměl moc dobře česky, což naštěstí holky zvládli svojí angličtinou. Chvilku se s Čendou proběhli a bylo jasno- Čendík odcházel z výstavy s příjemným americkým studentem. Zbyl nám tedy jen můj miláček Míša. To už jsme ale opravdu museli na vlak. Ještě jsme se rozloučili s pořadateli, pobrali něco z výtěžku a honem na zastávku MHD.

Cesta zpět už tak hladce neprobíhala. I když jsme měli pouze jednoho psa, navíc malého, řidič si prostě usmyslel, že nás do autobusu nevezme. Nic nepomohly prosby, že spěcháme na vlak, a že se nemáme jak jinak dostat domů. No co se dá dělat, říká se, že každý den na nás čeká průměrně jeden blbec. A taky, že kdyby blbost nadnášela, tak někteří lidé by se vznášeli jak holubičky míru…

Další autobus jel až za 10 minut a šance stihnout vlak byla malá. Sebemenší zdržení autobusu, metra nebo nás by znamenalo, že vlak nestihneme a do Ústí se dostaneme nejdříve okolo osmé večer. Pokusili jsme se tedy stihnout ten vlak za každou cenu. Okamžitě jsme přeběhli na metro, které naštěstí jelo hned, pak jsme obtěžkáni taškami doběhli na nádraží a vlak jen tak tak nakonec stihli.

Do útulku jsme dorazili utahaní, ale šťastní. Podařilo se nám umístit čtyři psy z pěti, navíc všichni z nich byli v útulku již poměrně dlouhou dobu. K tomu jsme přivezli i spoustu darů (vše jsme ani nepobrali a tak se pro to muselo v pondělí zajet autem). 

Jedno víme jistě, příští rok pojedeme klidně zas....

Pálení čarodějnic s Fajn rádiem North Music - Letní kino 2006

Jako každoročně, i leto s jsme se zůčastnili pálení čarodějnic s rádiem North Music v Letním kině. Byli jsme na našem tradičním místě u horní brány...(nedokončeno)

TOPlist